 | Miroslav Janáček Ročník: 1984 Bydliště: Praha Oddíl: Triatlon sportklub Praha |  | Veronika Chvátalová Ročník: 1991 Bydliště: Strašín Oddíl: SK Jeseniova, Praha 3
|
Zúčastňujete se podobných sportovních akcí pravidelně, a pokud ano, jakých a s jakými výsledky?
MJ: K triatlonu jsem se vrátil po několika letech a takovýchto závodů se účastním rád. Jezdím i některé závody Českého poháru Xterra, ale tam moje výkonost stačí na umístění okolo poloviny startovního pole.
VCH: Dělám od malička atletiku. V žákovských kategoriích jsem se pravidelně umisťovala do prvních třech míst v ČR, nyní ji dělám především rekreačně, i když závodů se zúčastňuji stále. Minulý rok jsem si přidala k atletice ještě orientační závody na horských kolech, tam je teď můj největší cíl dojet a nezabloudit!
Jak v kontextu předchozí otázky hodnotíte triatlon na Vyžlovce (lokalita, trasa, organizace)?
MJ: Lokalita závodu byla nádherná. Určitě se sem vrátím nejen kvůli závodu, ale i pro relaxaci. Trasa kola je zajímavá v tom, že závodníkům na silničních i horských kolech dává stejnou výhodu. To je super při závodě určeného pro každého. A organizačně jsem si nevšiml žádné chybičky, což se na ostatních závodech často nestává.
VCH: Akce se mi moc líbila! Na koupališti Vyžlovka jsem nikdy předtím nebyla, a to i přesto, že bydlím relativně blízko. Šla jsem triatlon poprvé v životě a čekala jsem vlastně jen nějaký sranda závod, ale výborná organizace stejně tak jako počet závodníků mě mile překvapily. Nejlepší ze všeho ale byli fanoušci, kteří horlivě povzbuzovali po celou dobu závodu!
Připravoval/a jste se na závod nějak speciálně, zkoušel/a jste si např. předem projet trasu?
MJ: Já přijel na kole z Prahy a měl jsem čas si projet okruh. Jedno kolečko stačilo, abych si zapamatoval trať a rozvrhl síly. Teda vlastně lávku jsem si vyzkoušel ještě jednou v plné rychlosti.
VCH: Vyloženě na závod jsem se nepřipravovala, sportuji pravidelně, takže nebyl důvod. Jen jsem si ve středu s mamkou, která skončila v závodě za mnou druhá, jela projet jedno kolečko kolem rybníka.
Co pro vás bylo v závodě nejtěžší? Z hlediska historie sliboval letošní ročník jak největší horko, tak největší konkurenci… Vnímal/a jste tyto okolnosti jako hrozbu, nebo naopak jako ještě vetší motivaci k vítězství?
MJ: Já měl dost velký problém v běhu. Po necelém kilometru mě začal bolet některý vnitřní břišní sval a musel jsem i zastavit. Zbytek jsem běžel s bolestí. Takže i když jsem doběhl s náskokem, rozhodně to nebylo zadarmo a celou dobu jsem se bál některého soupeře (z oddílu SK Vyžlovka jsem se obával běžců). Závod startoval brzy a nebyl moc dlouhý, takže horka jsme se nebál. Ale nebýt úžasné sprchy na trati v každém okruhu, tak bych na to možná i doplatil.
VCH: Jak jsem již zmiňovala, šla jsem triatlon poprvé v životě, takže nejtěžší asi bylo ze sebe setřást prvotní nervozitu. Při samotném závodu byl pak pro mě velmi těžký přechod z kola na běh, kdy jsem se vlastně propadla až na třetí místo v ženské kategorii a pomalu začínala ztrácet sílu a vůli makat. Naštěstí se mi podařilo v půli trasy rozběhnout ztuhlé nohy a dostat se zpět do tempa.
Uvítala byste v ženské kategorii větší konkurenci?
VCH: To snad radši ani ne! Ještě teď mám bolavé nohy ze závodu! 🙂
Dorazíte na Vyžlovku i příště?
MJ: Moc rád bych příště dorazil. Byl to nejhezčí závod sezony a rád budu vzpomínat.
VCH: Určitě plánuji dorazit a pokusit se o obhájení titulu, i když sama dobře vím, že to nebude snadné!
Ještě jednou gratulujeme a děkujeme za rozhovor,
SK Vyžlovka /VH/
Odkazy:
